10. JEŽÍŠ JAKO DŮVĚRNÝ PŘÍTEL

Pier Giorgío (Petr Jiří) se narodil v Turíně bohatým rodičům. Doba, ve které žil, nebyfa jednoduchá. První světová válka přinesla celému světu, nejen Itálii, mnoho bídy, bolesti a neklidu. Pomalu se schylovalo k válce druhé.

Měl ještě o něco mladší sestru Lucianu. Jako malý chlapec býval veselý, hlučný, rád se smál tak, že ho bylo slyšet široko daleko. První svaté přijímání prožil jako první velkou událost ve svém životě. I když všemu nerozuměl, pochopil, že Pán Ježíš je někdo, komu na něm velice záleží. Stal se jeho přítelem.

Pier Gíorgio věděl, že Pán Ježíš nepřebývá jen ve svatostánku, ale je přítomný v každém člověku. V deseti letech začal i se svou sestrou studovat na gymnáziu. Studium chápal jako přípravu na službu lidem, ať bude jakákoliv. Poznával, že od Boha dostal mnoho darů a hřiven. Nechtěl žít život pro sebe, ale pro druhé. Ve studiích pokračoval na fakultě důlního inženýrství, aby tak mohl pracovat mezi horníky v dolech. Právě ti bývali nejchudší. Myslel si, že na univerzitě najde přátele. Na studia se však po válce vrátilo mnoho studentů, kteří si odvykli studovat, protože strávili několik let na frontě. Pier Giorgio znovu pocítil samotu a nepochopení. I když každý jeho den byl naplněný spoustou činností, ve skutečnosti byl sám. Stávalo se, že ho nepochopili ani jeho nejbližší. Netrávil volný čas jako jeho vrstevníci v nesmyslném povalování po ulicích a po hospodách. Setkával se proto s přehlížením a někdy i s ostrými poznámkami na jeho víru, která byla hluboká a pevná. Každý den se snažil být na mši svaté, což tenkrát nebylo vůbec obvyklé. Liturgický půst před svatým přijímáním se držel už od půlnoci. Pier Giorgio se většinou k svatému přijímání dostal až někdy před polednem. Celé dopoledne hladověl. Hlad mu však stál za setkání s jeho důvěrným přítelem Ježíšem v Eucharistii. Jedním z plodů jeho přátelství s Pánem Ježíšem byla jeho čistota. Neužíval sprostá slova, hrubé výrazy a nevhodná gesta.

Pier Giorgio prožíval modlitbu jako opravdovou radost. Pán Ježíš byl pro něj nejlepší přítel a kamarád, kterému může všechno říct, o všem s ním mluvit, který se k němu nikdy neotočí zády. Díky modlitbě dokázal překonat i samotu, nepochopení a ztrátu přátel.

Jak prožívám svou modlitbu? Je pro mě modlitba radost? Když je mi smutno a cítím se sám, jdu pro povzbuzení za Pánem Ježíšem? Dokážu si s ním povídat jako s nejlepším přítelem?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..