13. PIER GIORGIOVA ŠTĚDROST

Odmalička byl Pier Giorgio vnímavý k utrpení druhých. Když byl malý, dávala mu babička občas nějaké peníze. Ale Pier Giorgio si pro sebe nic nenechal a cestou domů všechno rozdal chudým. Po skončení první světové války žilo nejen v Itálii mnoho lidí v bídě.  Mnozí přišli o majetek, hodně dětí osiřelo, vojáci se vrátili zmrzačení, nemocní. Pro všechny tyto lidi nebyl jen dobrodincem, ale současně i přítelem a bratrem. Chodíval pěšky, aby ušetřil peníze za tramvaj, které věnoval chudým. Jeho velkorysost dobře znali i kamarádi ze studií. Rozdával jim knihy.   Pokaždé tvrdil, že mu přebývaly. Platil za druhé univerzitní poplatky. Staral   se   o doučování těch, kterým studium moc  nešlo.  Dovedl  se  zříct  i  všeho potřebného, jestliže měl příležitost potěšit dítě nebo starého člověka. Při svých návštěvách chudých byl nenapodobitelný. Na prahu chatrčí a skromných podkrovních bytů dovedl smeknout klobouk, pak vykročit chudákovi s pozdravem a podat mu ruku, přestože zatuchlina a zápach byly mnohdy cítit až příliš. Nebyl všemocný spasitel, neznal odpověď na každou otázku v tíživé situaci druhých, neměl tolik peněz, aby odstranil nedostatek v celém městě a okolí, neměl tolik chleba, aby nasytil všechny hladové. Vždycky ale pozorně vyslechl všechno, co mu

dotyčný vyprávěl. Když mu svěřil nějakou svíravou starost, uzavíral hovor slovy: „Vynasnažím se udělat vše, co bude v mých silách.“ Pier Giorgio se staral hladovým o chléb, nemocným o léky. Svou peněženku neměl nikdy plnou. Mezi potřebami, které rozdával, bývala i evangelia nebo jiná duchovní literatura. Ze všeho nejvíc mu záleželo na tom, aby každý z jeho bratří hledal víc Krista než chléb. Pier Giorgio zemřel ve 24 letech. Nakazil se při jedné návštěvě v turínském podkroví smrtelnou obrnou.

Pier Giorgio si mohl nechat všechny ušetřené peníze pro sebe a koupit si za ně to, po Čem toužil. On to však neudělal. Největší radost mu dělalo, když se mohl s druhými rozdělit. Dokážeme se i my dělit? Půjčit druhému oblíbenou fixu, hračku, rozdělit se o sladkosti. Dnes kolem nás nejsou takoví chudí, jaké měl kolem sebe Pier Giorgio. Chudý je ten, komu něco důležitého chybí. Chudým v naší zemi nechybí jídlo, oblečení nebo hygienické potřeby, ale mnoha lidem chybí láska, pohlazení, někdo, kdo by si s nimi povídal, udělal si na ně čas. 5 takovou chudobou mohou bojovat i děti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..