14. TEREZČINA RODINA

Terezka se narodila jako pátá dcera v rodině Ludvíka Martina. Rodičům patřil v Alengonu ve Francii klenotnický obchod. Maminka krátce po té, co se Terezka narodila, vážně onemocněla. Když byly Terezce čtyři roky, maminka zemřela. Otec Martin se po smrti své ženy přestěhoval k příbuzným do Lisieux.

Otec i starší sestra Terezku hýčkali, ale nerozmazlovali. Byla velmi citlivá, až přecitlivělá. Často se kvůli maličkostem hned rozplakala. Měla ale také svoje chyby, které sama přiznává ve svých pamětech: bývala tvrdohlavá, umíněná, ješitná a neposlušná. Měla až příliš ráda sama sebe. Připadala si nejdůležitější na světě. Terezčin tatínek i její starší sestry dobře věděly, že s takovou povahou by Terezka v životě zakusila mnoho zklamání. S láskou, ale důsledně a mnohdy i přísně proto Terezku vedli a vychovávali.

Do školy chodila v penzionátu sester benediktinek. Byla bystrá, nadaná a učenlivá, proto jí bylo dovoleno, aby chodila do vyšší třídy, než měla. Mezi staršími spolužačkami nebyla nijak oblíbená. Záviděly jí její nadání. Řekli bychom, že byla „premiantka, jedničkářka.“ Velkým útočištěm jí byl domov. Tady se mohla vypovídat, vyplakat a svěřit s každou bolestí, trápením i závistivou poznámkou ze strany spolužaček.

Terezka si velmi dobře uvědomovala, jaké bohatství pro ni znamená její rodina. Brzy pochopila, že každé napomenutí, trest nebo zákaz není z nelásky, ale právě proto, že jejímu tatínkovi i sestrám na ni velmi záleželo. Doma se mohla se vším svěřit, věděla, že nikdy nebude odmítnuta.

Rodina je poklad pro každého z nás. Každý zákaz, napomenutí není libovůle rodičů, ale jejich projev lásky. I Terezka si dlouho myslela, že je snad nejdůležitější princeznička na světě. Až příliš měla ráda sama sebe. To si často myslí každý z nás, že jen já mám dobré nápady, já jsem chytřejší než moji rodiče, oni jsou staromódní, mají zastaralé názory – dnes už se nosí něco jiného. Bůh dává rodičům zvlášť při křtu malého dítěte zvláštní požehnání a milost pro to, aby své dítě moudře vedli a vychovávali. Poděkujme Bohu za své rodiče, za jejich lásku a starostlivost. Nezapomeňme poděkovat i svým rodičům.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..