16. TEREZCINA DĚTSKÁ PROSTOTA A DŮVĚRA (I V TĚŽKOSTECH)

Vstup do kláštera však nebyl pro Terezku snadný, bylo jí totiž teprve 15 let. Byla to zkouška trpělivosti a víry, než dostala svolení. Přijala řeholní jméno Terezie od Dítěte Ježíše. Představená si dlouho myslela, že Terezka musí být rozmazlená, domýšlivá a pyšná, protože je nejmladší z pěti sester. I proto, že v klášteře už žily dvě její sestry -Pavlína a Marie, byla představená na Terezku velmi přísná, aby neměla pocit žádné výhody. Pravidla řádu nedovolovala, aby trávila se svými sestrami více času než bylo určeno ostatním sestrám. To bylo pro citlivou Terezku velmi těžké.

Mnozí si myslí, ze v klášteře je modlitba pro sestry vždy radostí, že se na modlitbu těší a vždy z ní Čerpají velké povzbuzení. Vždyť na mnoha obrázcích se řeholnice tak blaženě usmívají. V případě Terezky to bylo jinak. Při modlitbě často pociťovala úzkost z toho, že ji Pán Bůh opustil, že je vzdálený. To byla další velká bolest, kterou prožívala. Trápila se, že něco dělá špatně. Mnoho se naplakala. Připadala si neužitečná. Nikdy ale neztrácela důvěru, zeji Pán Bůh má rád a že mu na ní záleží. Všechny těžkosti, bolesti přednášela Bohu v modlitbě s naprostou důvěrou malého dítěte. Tak jako v dětství se svěřovala a utíkala k svému tatínkovi, tak i nyní v klášteře přicházela se všemi bolestmi a těžkostmi v modlitbě k Bohu. Jako maličká Terezka, jako Jeho milované dítě. Představovala si, že je jako hračka v Božích rukách, jako maličké děťátko v Jeho náručí, i když ji přepadaly myšlenky, že ji Bůh opustil a že je daleko. S naprostou důvěrou se modlila za hříšníky a obětovala mu svá trápení. Věřila, že „pro Pána Boha není nic nemožného.“ Jejím heslem bylo: „VŠECHNO JE BOŽÍ MILOST.“

Mnohdy zažíváme situace, kterým nerozumíme. Nic se nám nedaří, i když se tolik snažíme. Naše práce nedopadne, jak bychom si představovali. Připadáme si bezmocní. Učíme se, pilně vypracujeme domácí úkoly a nakonec známka ze zkoušení zase není jednička. Nebo onemocníme my nebo někdo blízký. Může to být mnohdy i vážná nemoc. Většinou úplně spoléháme na lékaře, jakoby on měl náš život v rukou. Dokážeme jako malá Terezka utíkat před Pána Boha s důvěrou malého dítěte, které milující Bůh před sebou přece nepřehlédne? I když nám dává mnohdy něco jiného, než my bychom chtěli. Dává nám ale jistě to, co je pro nás nejlepší. Jedině On ví, co nám nejvíce prospěje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..