19. JENÍK MEZI SVÝMI VRSTEVNÍKY

V devíti letech měl Jeník sen, který se mu hluboce vryl do paměti na celý život. Zdálo se mu, že stojí na velikém dvoře, kde se bavilo mnoho chlapců. Někteří se smáli, jiní si hráli, mnoho jich ošklivě nadávalo a klelo. Ve snu mezi ně vběhl a začal jim domlouvat pěstmi a bitím. Chlapci zmizeli a místo nich tu bylo mnoho koz, psů, koček, medvědů a jiných zvířat. Tu se před ním objevil nádherně oblečený muž, který Jeníka oslovil jménem a řekl mu: „Tyto své přátele nezískáš bitím, ale vlídností a láskou. Neboj se, dám ti učitelku.“ Najednou se chlapci

začali měnit z divokých zvířat v přítulné beránky. Ve svých devíti letech Jeník tomuto snu nijak zvlášť nerozuměl, ale slova „ne bitím, ale laskavostí“ si dobře zapamatoval. Od té doby si začal více všímat svých vrstevníků – kluků, jako byl on sám. Jeník nechyběl při žádné klukovské hře, ale vadilo mu, když slyšel hrubá a sprostá slova nebo když se kluci začali rvát. Aby je uchránil her, při kterých nebylo daleko ke rvačce nebo ke sprostým výrazům, stával se sám často bavičem a autorem mnoha her. Protože uměl číst, předčítal za zimních večerů historické knihy, legendy nebo rytířské romány. Ale vždycky, než začal Číst, všichni udělali znamení kříže a krátce se pomodlili. Neznamená to, že se máme se svými kamarády před  každou hrou pomodlit jako Jeník. Tenkrát se uměl modlit každý, ale dnes by se tomu asi mnozí podivovali. Když nastalo teplé počasí, tak si Jeník uvědomil, že musí upoutat své přátele něčím neobvyklým, jinak se znovu vrátí ke svým pochybným hrám. Brzy se mu naskytla příležitost. V sousední osadě viděl vystupovat artistu. Jeníka tato podívaná natolik zaujala, že začal doma hned nacvičovat své artistické vystoupení.  Trénoval chůzi po provaze,  zmizení králíka z klobouku, nejrůznější přemety a kouzla s hůlkou. Mnohokrát spadl, a!e

nevzdal se. Mladí přátelé mu za tu námahu rozhodně stáli. Vždycky v neděli odpoledne předváděl svá kouzelnická a artistická čísla. Místo vstupného vyžadoval, aby se s ním ostatní pomodlili a zopakovali si nedělní kázání.

Dobrý křesťan se nemusí vyhýbat zábavě a hrám, musí však dávat pozor, zda neubližují jeho duši. Pokud se při zábavě mluví sprostě, nadává se nebo pomlouvá, je povinný se ozvat nebo odejít. Don Bosko to zpočátku nedělal vhodným způsobem. Domlouval chlapcům pěstmi a křikem. Díky výzvě ve snu: „Ne bitím, ale laskavostí“ pochopil, že musí postupovat jinak. Snažil se své kamarády zaujmout tím, že sám se stal duší všech her. Dokonce se naučil kouzlit, chodit po laně, aby odlákal chlapce od pochybné zábavy. Každý máme přátele, kamarády, se kterými trávíme volný čas. Můžeme sami navrhnout hru, donést film, na který se můžeme společně podívat. Vymyslet program, který by pobavil, ale zároveň neublížil duši. Záleží nám na tom, jak se baví naši kamarádi nebo nejraději „hrajeme mrtvého brouka?“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..