21. TĚŽKOSTI V PRÁCI, DON BOSKO SE NEVZDAL, BOŽÍ VEDENÍ

Chlapců přibývalo, ale starostí také. Nejprve se každé nedělní odpoledne scházeli na dvoře Školy pro další vzdělávání kněží, ale s takovým množstvím chlapců už nebylo možné zde déle zůstávat. Jako všechny děti při hře křičeli, smáli se a dělali rámus. Nastaly první nesnáze. Kam jít? Kde ubytovat chlapce, kteří neměli rodiče a ztratili tak střechu nad hlavou? Kde sehnat peníze na jídlo? Na tyto otázky Don Bosko neznal odpověď, Ale nepřestával věřit, že na všechny starosti není sám. Bůh i Panna Maria Pomocnice ho jistě neopustí. Don Bosko nikdy ve svých modlitbách Pánu Bohu neříkal: „Potřebuji to tak, či onak,“ ale jen: „Bože, prosím, podle své vůle pomoz.“ A tak se po dnech hledání mohl Don Bosko se svými chlapci nastěhovat do kůlny pana Pinardiho, kterou začali vlastníma rukama proměňovat v oratoř – dům, kde budou společně žít, hrát si, modlit se i pracovat. Chudí chlapci, kteří měli rodiče, do oratoře docházeli, ale hoši bez rodičů a příbuzných u Dona Boská našli svůj nový domov i s ubytováním.

Když se Don Bosko začal věnovat opuštěným hochům a o vše se s nimi dělit, začali se na něj mnozí lidé z jeho okolí dívat jako na blázna. Místo toho, aby si hledal dobře zajištěné místo, pustil se do riskantního podniku. Přijímat takové opovržení byla pro Dona Boská těžká zkouška.

Počínání Dona Boská nebyli vždy nakloněni ani jeho nadřízení, zvlášť turínský arcibiskup. Zaváděl totiž na tehdejší dobu nezvyklé novoty. Trvalo dlouho, než pochopili a ověřili si, jak dobrou a záslužnou práci Don Bosko mezi chlapci dělá. Don Bosko tak musel překonat mnoho těžkostí. Spousta chlapců, kteří chodili do oratoře k Donu Boskovi, pracovala na stavbách a v továrnách ve špatných podmínkách. Neměli mnohdy ani základní vzdělání. Bylo třeba je naučit číst, psát a počítat. Po několika letech se sám Don Bosko stal zaměstnavatelem. Zřídil krejčovskou, obuvnickou, stolařskou a zámečnickou dílnu a o něco později i knihařskou dílnu a vlastní tiskárnu, kde mohli chlapci pracovat.

Práce Dona Boská byla spojena s mnoha těžkostmi, které musel překonávat. Dobré dílo je vždy spojené s křížem a obětí. Don Bosko se nerozhněval, neřekl větu, kterou tak často slýcháváme: „Na to se můžu vykašlat, to mi za to nestojí.“ Chlapci a jejich život mu za to stál. Musel se uskromnit, neustále mu chyběly peníze, mnohdy stál na pokraji úplné chudoby. Důvěřoval Bohu, vždyť mu od doby prvního Zdrávas stále svěřoval veškerou svou práci mezi hochy. Jsme také tak vytrvalí jako Don Bosko? Nenecháme se odradit prvními nesnázemi a těžkostmi? Dokážeme se něčeho zříct pro dobrou věc? Někteří chlapci, kteří žili v oratoři, potvrdili, že Don Bosko často říkával: „Jsi opravdu mým dobrým přítelem. Kdybych měl poslední krajíc chleba, rozdělil bych se o něj s tebou.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..