22. SPOLEČENSTVÍ SALESIÁNŮ

Don Bosko dobře věděl, že tolika chlapcům (za několik let jich bylo až 800) nemůže sloužit sám. Nezvládne zajistit vše potřebné a ještě být mezi chlapci, aby jim naslouchal, zpovídal, hrál si s nimi i pracoval. Rád by uskutečnil víc ze svých plánů, ale na další už nestačil sám.

V lednu 1854 si Don Bosko zavolal do svého obývacího pokoje čtyři hochy, kteří přišli do oratoře mezi prvními. Řekl jim: „Jsem sám. Kdybyste mi pomohli, dokázali bychom společně vykonat spoustu dobra. Na naši pomoc čekají tisíce chudých chlapců. Slibuji vám, že Panna Maria nám obstará prostorné oratoře, kostely, domovy, školy, dílny a dostatečný počet oddaných kněží. Ne pouze pro Itálii, ale i pro Evropu a Ameriku.  Rozhodl jsem se, že se budeme nazývat salesiáni.“ Z  některých chlapců se o něco později stali také kněží. Z beránků, jak je Don Bosko viděl ve svém dětství ve snu, se postupně stávali pastýři, kteří věděli, že bez nich Don Bosko nemůže pokračovat. Práce bylo příliš mnoho. Don Bosko viděl, že mu někteří chlapci v oratoři chtěli být nablízku, toužili mu pomáhat, ale necítili se být povoláni ke kněžské službě.  Don  Bosko upravil pravidla salesiánské rodiny tak, aby v ní bylo místo i pro laiky, kteří se zavázali salesiánským slibem. Po několika letech vznikla i ženská kongregace – salesíánky (Dcery Panny Marie Pomocnice), které se staraly o chudé dívky podobně jako se Don Bosko se svým salesiány staral o chudé chlapce. Dílo Dona Boská se šířilo opravdu do celého světa. Don Bosko se dožil toho, že žehnal lodi odplouvající do Ameriky se salesiánskými misionáři. Oratoří, škol a domů přibývalo, stejně jako salesiánů a spolupracovníků. To, co se zdálo být v počátku snem, se stávalo skutečností. S velkými obtížemi se podařilo postavit ve valdocké oratoři v Turíně velkou baziliku Panny Marie Pomocnice, která tam stojí dodnes. Když se mladí salesiáni Dona Boská ptali, s čím mu mohou nejvíce pomoci, odpověděl: „Pokračujte na díle, které jsem začal. Každý z vás ať se stane Donem Boskem zítřka.“

Ani Pán Ježíš nezůstal sám. Tak i Don Bosko poznal, že potřebuje pro svou práci spolupracovníky. Nikdo z nás nejde do nebe sám. Každý je nějak důležitý, užitečný. Někdo v salesiánské rodině, jiný zase jinde. Ale každý má své místo v církvi. Pán Bůh s každým z nás počítá. Ale všichni potřebujeme přátele a kamarády. Můžeme je pozvat na farní den, na schůzku ministrantů nebo do scholy. I ti nejmenší se mohou stát malými, ale užitečnými spolupracovníky: tím, že pomohou panu faráři nebo paní katechetce něco vystřihnout, vymalovat, připravit nebo nacvičit. Spolupracujme na dobrém díle tak jako Don Bosko se svými salesiány.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..