24. OSLOVENÁ LIDSKOU BÍDOU, DŮVĚRA A TRPĚLIVOST

Ve škole loretánských sester působila Matka Tereza nejprve jako učitelka zeměpisu a dějepisu, později jako ředitelka. Vzdělávala se zde děvčata z nejlepších kalkatských rodin. Prostředí školy bylo krásně upravené, školní dvůr zdobil uprostřed velký pěstěný trávník.

Škola a klášter, do kterého Matka Tereza přišla, ležel v jedné z nejlidnatějších a nejšpinavějších čtvrtí, s ošklivými továrnami a hromadami odpadků, které silně zapáchaly. Zde žili ti nejchudší z chudých. Když Matka Tereza vycházela do těchto ulic, bývala velmi znepokojena tím, co viděla. Na vlastní oči spatřila hrozivou lidskou bídu. V jejím životě nastal zvrat 24. května 1946, kdy ji při cestě vlakem do Dárdžilingu, na svazích Himalájí, kam odjížděla léčit si svou tuberkulózu, přímo uhodila do očí bída chudých a pocítila povolání zcela se věnovat službě chudým. Pochopila, že její místo v Indii není ve škole, ale mezi chudými na ulici. Matka Tereza se obrátila na své představené a žádala o možnost pracovat s chudými a nemocnými jako řeholnice. K tomu však potřebovala nejen souhlas představených, ale i svolení Svatého otce. Spousta spolusester a přátel jí od jejího počínání zrazovalo.

Matka Tereza se znovu s důvěrou obrátila na Pána Boha. Mnoho se modlila, aby plnila vůli Boží, ne tu svou. Svolení opustit klášter stále nepřicházelo. I představení hledali a modlili se, aby poznali, odkud rozhodnutí a přesvědčení Matky Terezy přichází. Zda je to opravdu Boží vnuknutí. Její duchovní vůdce jí zakazoval na to jen myslet, doporučil jí vše zcela odevzdat Bohu. I to byl možný způsob, jak prozkoumat její povolání. S důvěrou, trpělivě a dychtivě čekala na konečné rozhodnutí. Dočkala se. Dostala souhlas. Mohla odložit hábit, opustit klášter, ale zůstat přitom řeholnicí. Měla tenkrát pouze tři sárí a pětirupiovou bankovku (2,25 Kč).

Matka Tereza byla velmi oslovena lidskou bídou. Stačilo vyjít za brány školy a kláštera. Neuzavřít se ve svém „minisvěte“, kde je všechno uklizené a krásné. Kolik lidské bídy může denně vidět každý z nás? V naší zemi sice neleží nemocní ve špinavých ulicích, neumírají běžně lidé hladem. Ale jsou chudí jinak. Čím dál víc lidí trpí velkou chudobou, protože nemají a neznají ten největší poklad – Pána Ježíše. Naši kamarádi, sousedé, spolužáci, příbuzní… I ti jsou chudí a čekají na naši pomoc. A Pán Ježíš se i tebe ptá: „Ty nepomůžeš? Ty odmítneš?“ Přemýšlej, co bys pro tyto chudé kamarády a spolužáky mohl udělat, aby poznali něco z bohatství Boží lásky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..