26. ZALOŽENÍ KONGREGACE, NOVÍ SPOLUPRACOVNÍCI, POTŘEBA SPOLEČENSTVÍ K REALIZACI BOŽÍHO DÍLA

Matka Tereza nechtěla zůstat na práci mezi chudými sama. Věděla, že tolik práce, kolik kolem sebe viděla, nezvládne sama. Už nedlouho potom, co dostala svolení opustit klášter, se k ní připojila první dívka ochotná následovat Matku Terezu. V průběhu několika málo měsíců vzrůstal počet mladých žen, které byly odhodlány se k ní přidat. Měly jen prosté provizorní bydlení a bídné jednotvárné jídlo. Jejich řeholním oděvem se stalo podle vzoru Matky Terezy bílé sárí s modrými lemy a přišpendleným křížkem. Musely hodně studovat, aby si doplnily základní ošetřovatelské *“ znalostí.    Každý   den    kromě    neděle    provozovaly   sestry   v dopoledních hodinách školu, odpoledne ošetřovnu. Pravidelně navštěvovaly nemocné v rodinách a Často neměly jinou možnost než pečovat o umírající tam, kde je právě našly, tedy na ulicích. I přes velké množství práce v žádném dni nechyběla mše svatá, společná a soukromá modlitba před Eucharistií. V denním řádu byla i krátká doba vyhrazená odpočinku a společné zábavě. Matka Tereza velmi dbala na dobré vztahy mezi sestrami. Byla si vědoma, že každé napětí a nedorozumění v sestrách uhasí plamen lásky, který by měly dávat chudým na ulici. Matka Tereza zvolila pro svou kongregaci název Misionářky lásky. Hlavním heslem nové kongregace se stala slova Pána Ježíše na kříži: Žízním! Tento výkřik Pána Ježíše představuje jeho pláč po lidské lásce a přijetí. Svatý Otec Pius XII. kongregaci schválil v roce 1950. Ještě za jejího života se podařilo kongregaci rozšířit i mimo Indii. Brzy následovala místa po celém světe. Misionářky lásky zakládaly dětské domovy, azylové domy a domy pro bezdomovce. Ke kongregaci dodnes patří i četný zástup spolupracovníků laiků, kteří se nerozhodli žít zasvěceným životem, ale podporují dílo Matky Terezy a podle svých možností pomáhají.

Matka Tereza dobře věděla, že síla a krása Božího dílo je ve společenství. Nemůžeme být doma, ve farnosti „sóloví hráči“, kteří všechno nejlépe udělají sami, všechno sami vymyslí a vyřeší. Máme se učit spolupracovat, přizvat k práci ostatní, oslovit je. Matka Tereza nikdy nezapomínala na modlitbu. I když měla mnoho práce, modlitbu nikdy nevynechala a neošidila. Když si sestry stěžovaly na množství práce a únavu, povzbuzovala je právě tím, aby nezapomínaly na modlitbu a na adoraci. Sám- člověk nic nezmůže. Snažme se o spolupráci s kamarády a nezapomínejme na společnou modlitbu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..