27. AUGUSTINOVO HLEDÁNÍ PRAVDY A SMYSLU ŽIVOTA

Augustin se narodil v severní Africe ve městě Thagaste. Maminka Monika byla v době jeho narození již křesťankou. Jeho otec měl dobré postavení, byl statkář a člen městské rady. Křesťanství však nebyl nijak zvlášť nakloněn. Z Augustina rostl mladý výtržník, který se potuloval po ulicích Thagaste, aby nějak zabit čas. Každá zábava ho však po nějakém čase omrzela. Znuděný Augustin začal hledat rozptýlení u dívek a žen. Nakonec se pustil do studií. Ve vědě a ve studiích hledal odpovědi, které zatím nikde jinde nenašel. Hlavou se mu honilo tolik otázek. Co je dobro? Jak ho mohu poznat? Zkoušel v té době číst i Bibli, ale zdála se mu strohá a prostá. Proto se o ní vyjádřil jako o čtení pro děti. Augustin v knize, kterou později napsal, o této době říká: „Byl jsem nespokojený. Stále jsem něco hledal.“ Toužil po skutečném přátelství a lásce. Po čase se zamiloval. Dívku si k sobě hned nastěhoval, dokonce se jim narodil syn, kterého pojmenovali Adeodatus. Za manželku si však dívku nikdy nevzal. Měl strach z manželského slibu na celý život. Augustin začal vyučovat. Věnoval se různým naukám. Stal se z něj úspěšný řečník a učitel. Ctižádostivý profesor Augustin se vydal do Říma a zakrátko poté do Milána. Věřil, že se vše obrátí k dobrému a jemu teď začne skvělá budoucnost. Do Milána za Augustinem přicestovala i jeho matka Monika. Vytrvale se modlila za Augustinovo obrácení a nalezení pravdy a klidu v Bohu. Biskupem v Miláně byl v té době Ambrož, později prohlášený za svatého. Protože byl velmi váženým a oblíbeným člověkem v Miláně, chtěl ho poznat také Augustin. Začal chodit na jeho kázání. Jeho slova ho velmi zasáhla. Nad tím co slyšel, Augustin upřímně přemýšlel. Poznal, že k tomu, aby byl opravdu šťastný, musí něco udělat, ale zatím nevěděl co.

Augustin něco pořád hledal, ale nevěděl přesně co. Chtěl být šťastný, radostný, ale nejen na chvíli. Každá zábava ho potěšila jen na čas, ale brzy ho začala nudit.  Augustin se tolik podobá každému z nás. Všichni pořád hledáme něco, co nás učiní šťastnými. Dnešní lidé, podobně jako v době Augustinově hledají štěstí v bohatství, ve vzdělání,…. A nenacházejí. Vždycky je to štěstí jen na chvíli. I štěstí z dobře napsané písemky, z mimořádného ředitelského volna… Taková radost pomine. Volno skončí. Tou největší radostí, kterou máme, je Boží přátelství. Hledejme (jako svatý Augustin) to, z Čeho bude mít Pán Ježíš radost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..