28. AUGUSTINOVO OBRÁCENÍ

Jednoho dne přišel za Augustinem do Milána jeho přítel z mládí, který se jmenoval Ponticianus. Ten přijal křest a začal žít zcela nový život. Vyprávěl mu o svém obrácení, o tom, jak je šťastný, že poznal Boha. Přiznal, jakou posilou je pro něj Písmo svaté. Po odchodu Ponticiana byl Augustin jako proměněný. Už se nebránil, aby Bůh, o kterém už tolik slyšel od druhých, mohl začít proměňovat jeho nitro. Poznal, že život, který doposud vedl, byl ubohý a prázdný. Honil se za něčím, co nemělo skutečnou cenu. Jeho životu chybělo něco Božího. Rozplakal se  lítostí i  radostí zároveň.  Odešel  do zahrady,  aby byl  sám.  Z vedlejšího domu zaslechl dětský popěvek: „Tolle, lege – vezmi a čti.“ Byla to nejspíš jakási jednoduchá   písnička,  ve  které  se tato slova   po  každé  sloce opakovala. Ani nepoznal, jestli ji zpíval malý chlapec nebo holčička. Vzal tedy do rukou knihu, která se mu v tu chvíli připomněla – Písmo svaté. Nepřemýšlel a knihu otevřel. Začal číst. Jistě to nebyla náhoda, že objevil právě tato slova: „Ne v hodování a opilství, ne v nemravnosti a nestydatostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista.“ (Řím 13, 13) Augustin už neváhal. Pochopil, že Bůh ho dovedl až sem před toto rozhodnutí. Teď už záleží je na něm, zda se na tuto cestu vydá. Augustin věděl, co chce. Pevně se rozhodl pro Pána Ježíše. Chtěl ho následovat až do konce života. Oznámil mamince Monice své rozhodnutí nechat se pokřtít. Zároveň jí nezapomněl poděkovat za vyprošené obrácení. O Velikonocích roku 387 byl biskupem Ambrožem pokřtěn nejen on, ale i jeho syn Adeodatus a přítel Alypius. Dobře věděl, že si tento dar vůbec nezaslouží. Tak dlouho Augustin hledal. Hledal upřímně a opravdově. Bůh si skrze lidi, různá setkání, prostou modlitbu dovedl Augustina až k sobě.

Na první pohled mohla tato událost z Augustinova života vypadat jako náhoda. Ve skutečnosti však Bůh moudře Augustina vedl. Posílal mu do cesty malé události, které se zdály jako náhody. Tak tomu je i v našem životě. Drobnosti a zdánlivé náhody mohou být velkým projevem Boží lásky k nám. I náš úsměv, vlídné slovo, pomoc, pozdrav může Bůh použít jako důležitou maličkost podobně jako popěvek dítěte: „Vezmi a čti!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..