29. ZMĚNA ZPŮSOBU ŽIVOTA, SPOLEČENSTVÍ KOLEM SV. AUGUSTINA

Když Augustin přijal křest, věděl, že musí začít žít jinak. Podle evangelia. Znovu nastalo v jeho životě hledání, jak má žít dál, aby to byl život hodný křesťana. Augustin věděl, že by nedokázal žít poustevnickým životem. Potřeboval kolem sebe přátele. Zároveň věděl, že nechce žít sám pro sebe. Kolem Augustina se shromáždilo několik jeho přátel, kteří prožili něco podobného jako on sám. I oni přijali křest a chtěli změnit svůj život. Vzniklo společenství, které žilo v jednom domě v Augustinově rodném Thagaste. Každý se věnoval tomu, co považoval za přínosné pro toto společenství. Všichni, kteří sem dobrovolně přišli, žili podle příkladu prvotní církve, jak to popisují Skutky apoštolů. „Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.“ Dům byl otevřený všem. Lidé sem rádi zašli pro radu nebo se jen přišli svěřit se svými starostmi a problémy. Mnohdy přicházeli z velké dálky. Společenství v domě se začínalo podobat mnišskému klášternímu společenství. Jeho věhlas už přesáhl hranice města a šířil se dál. Počet dopisů narůstal, stejně jako počet spolubratři. I když Augustin chtěl, aby vzorem pro společenství byl život v prvotní církvi, čím dál víc si uvědomoval, že je potřeba sepsat pro společenství pravidla. Nechtěl dát společenství nějaké zvláštní poslání. Každý měl pracovat podle svých darů a nadání, podle svého vzdělání, které v životě získal. Někteří psali knihy, jiní vyučovali, jiní se zase starali o chod domácnosti celého společenství, starali se o jídlo, apod. Augustin se již nebránil myšlence založit klášter. Napsal pravidla řehole, která později převzala jeho jméno: Řád sv. Augustina (bratří augustiniánů).

I naše společenství (doma nebo ve farnosti) by mělo vypadat podle vzoru prvotní církve. Není nutné, abychom žili v jednom domě jako v klášteře. Každý z nás dostal dary: zpěv, nebo psaní pohádek nebo malování… Někdo je zručný opravář, jiný zahradník nebo pekař. Všichni jsme ale jedna Boží rodina, která nemusí mít společný majetek a dům, jak tomu bylo v prvotní církvi, ale máme mít společný cíl, společný důvod, proč to či ono děláme: z lásky k Pánu Ježíši pro druhé. Vzájemně se svými dary doplňujeme a obdarováváme. A protože pracujeme společně, musíme se umět podřídit, to znamená dělat i to, co se nám právě nelíbí. Někdo nakreslí plakát na koncert, jiný bude zpívat, jiný hrát na hudební nástroj, jiný nazdobí kostel… V augustiniánských klášterech žili výborní lékaři, vědci, skladatelé a sbormistři, kteří svou prací a dílem vykonali z lásky k Pánu Ježíši mnoho dobrého.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..