31. IGNÁCOVA KONVERZE

Ignác se narodil v šlechtické rodině Loyolů v baskické oblasti ve Španělsku. Odmalička toužil stát se vojákem. Už jako dítě byl velmi tvrdohlavý. Co si zamanul, to musel mít. A se stejnou tvrdohlavostí se vydal za kariérou vojáka. Vrchní královský pokladník a přítel Ignácova otce se nabídl, že Ignáce vychová jako svého syna, aby se tak snadněji dostal ke královskému dvoru. A Ignác opravdu do vyšší společnosti dobře zapadl. Byl to veselý a elegantní společník. Velmi rád nosil drahé šaty. Pečlivě dbal o svoje dlouhé vlnité vlasy a šlechtil si nehty. Nechyběl u žádné z královských zábav a hostin. Nejednou s partou svých kamarádů ztropil takové výtržnosti, že se dokonce ocitl i před policií. Nebál se rvaček ani dobrodružství s krásnými ženami. Sám ve svém životopise vzpomíná, že byl velmi zamilovaný. Vzorem mu byly postavy z rytířských románů, které velmi rád Četl. Snil o nich dnem i nocí. Sen o vojenské kariéře se Ignácovi brzy splnil. Vstoupil do služeb španělského krále a stal se důstojníkem v jeho vojsku. Brzy se také naskytla příležitost, aby prokázal svou odvahu a připravenost k boji. Jako své vojenské heslo si zvolil: „Obranu nebo smrt, ale nade vše čest a slávu.“ Nejdůležitější pro něho bylo zvítězit. V rozhodující bitvě s nepřátelským francouzským vojskem mu dělová koule vážně poranila nohu. Jeho stav byl vážný. Ignáce však ani vážné zranění neodradilo od vysněné kariéry. Za každou cenu se chtěl uzdravit, aby mohl pokračovat v kariéře vojáka. Když zjistil, že se noha dobře nezhojila, nechal si ji znovu zlomit a narovnat. Zákrok se ani podruhé nezdařil. Pravá noha zůstala viditelně pokřivená. Když ležel Ignác na lůžku, chtěl si krátit čas čtením oblíbených rytířských románů. Jenomže se v domě žádné nenašly. Jediné, co mohli Ignáci nabídnout, byly životopisy svatých a život Kristův. Začal číst s nechutí. Ale čím dál víc ho život Pána Ježíše a životy svatých začaly upoutávat. Příklady svatých totiž vzbuzovaly v Ignácovi obdiv nad tím, co světci víry vykonali z lásky k Bohu a co by jako voják Kristův mohl vykonat on!

Mohli bychom říct, že Ignáce potkalo veliké neštěstí, když ho zranila dělová koule a on musel zůstat ležet na lůžku. Už nás ale třeba nenapadne, že to od Boha byla pro Ignáce veliká milost. Pán Bůh je ten nejlepší učitel. Velice mu záleží na tom, abychom žili správně a nenechali se svést na špatnou cestu hříchu. Posílá nám do cesty různá výstražná znamení jako dopravní značky. Takovým výstražným znamením mohou být rodiče, kteří nás upozorní na to, co děláme špatně, paní učitelka, katecheta, kněz, dobří kamarádi, ale především naše svědomí. Ale jak často se nám stane, že ani rodiče, ani učitele neposlechneme. Ale Pán Bůh to s námi nikdy nevzdá. A tak ve své Moudrosti a Prozřetelnosti mnohdy použije způsob, který se nám zdá hrozivý, může nám připomínat i trest. Třeba onemocníme a nemůžeme odjet na nějakou akci nebo nejsme přijati na nějakou školu, i když bychom tam moc chtěli. Podobně jako u svatého Ignáce to může být moudrý způsob, jak nás od něčeho zlého odvést a ochránit. Jak by to asi s Ignácem dopadlo, kdyby v oné bitvě neprohrál, ale zvítězil a stal se rozmařilým sobeckým vojákem, který chce pro sebe jen slávu a vítězství?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..