33. IGNÁCOVO PŮSOBENÍ

Ignác začal pracovat a bojovat se zlem jako voják Božího vojska. „Chtěl rozsévat Boží slovo, aby každý člověk pochopil, jak hrozný je smrtelný hřích.“ Ze světského rytíře se stal zcela rytíř Kristův. Začal kázat na ulicích. Postupně se k němu začali přidávat další spolupracovníci. Ovšem zanedlouho Ignác narazil na první velkou překážku.  Jeho  řeč  byla nedostatečná. Ignác měl sice dobrý úmysl, ale žádné  vzdělání. Proto bylo Ignácovi    důrazně doporučeno studium, aby se vyvaroval dalších konfliktů. Ignác představené poslechl. Nemůže přece druhé vyučovat a vést, když sám nic nenastudoval. A tak ve svých 33. letech usedl do školních lavic s malými chlapci, což pro něj nebylo vůbec jednoduché. Po dalších studiích přijal Ignác spolu s dalšími kněžské svěcení. Teď už Ignácovi nic nebránilo v tom, aby se pustil se svými spolubratry do práce pro Boží království.  Když měl Ignác zvolit novému společenství název, rozhodl se pro „Tovaryšstvo Ježíšovo“,  aby bylo  na  první pohled zřejmé,  kdo je jejich Pánem. Oni jsou jen tovaryši, kteří slouží Jeho království. Jako heslo novému společenství vybral: „Vše k větší slávě Boží.“ Ignác velice toužil po tom, aby mohl kázat a pracovat ve Svaté zemi. Svého přání se však zřekl a podřídil se zcela vůli Svatého  otce,   který  Ignáci   určil  jako   působiště  Řím  a   celou   Itálii.  Svým spolubratřím pak nikdy nepřestával připomínat úplnou poslušnost papeži. Ignác považoval hlas papeže za hlas Krista zde na zemi. Tovaryšstvo Ježíšovo – jezuité – začali brzy působit v mnoha oblastech: dávali duchovní cvičení, vyučovali, zakládali zařízení pro mládež, o  které se  nikdo nestaral, kázali na ulicích, zpovídali, a tak pracovali na spáse své vlastní i svých bližních. Ignác byl na své spolubratry vojensky přísný. Neustále připomínal, že je třeba cvičit svého ducha, aby člověk nedával zbytečnou příležitost hříchu. Ale nikdy nezapomněl na milosrdenství. Postupně se jezuité dostávali i do dalších zemí, z jejich řad vyrostlo mnoho misionářů.

Svatý Ignác zůstal po celý svůj život tělem i duší voják. Dobře věděl, že by se celá armáda rozpadla, kdyby v ní nevládla poslušnost. Proto sám byl poslušný svých nadřízených, třeba když mu doporučili studium. Svým spolubratřím připomínal, ať jsou za všech okolností poslušní Svatému otci. I když pro něj tato poslušnost byla mnohdy těžká a vyžadovala velké sebezapření, nevzdal se. Každý z nás je voják v Boží armádě. I od nás se očekává poslušnost. Nejenom toho Nejvyššího Krále Pána Ježíše, ale i generálů a důstojníků, kterými jsou naši nadřízení – rodiče, učitelé, vedoucí, katecheté… I když nám někdy jejich rozhodnutí či požadavek připadá nerozumný, Bůh jistě odmění naši snahu poslechnout. Pomůže nám to v sebeovládání. Svatý Ignác by řekl: „cvičení ducha“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..