4. PÁN JEŽÍŠ JAKO KRÁL

Písmo svaté nám Pána Ježíše na několika místech představuje jako krále. Král byl vždycky někdo, kdo měl bohatství a moc. Jako vladař měl právo rozhodovat o svých poddaných, kteří mu vzdávali úctu, o majetku, o svém království. Dobrý král myslel nejen na sebe, ale i na potřeby svých poddaných, na to, aby měli všichni co jíst, kde pěstovat obilí, chovat dobytek. V království, kterému vládl dobrý král, lidé neměli nouzi a hlad.

Ježíš je Král všech králů, ale jeho království není z tohoto světa, jak sám říká Pilátovi. „Já jsem král. Mé království však není z tohoto světa.“ (J 18, 36-37) Ježíšovo království nemá hranice, nejde vyznačit na mapě. Není to kus země, lesy a pole. Ježíšovo království je vláda Boží, vláda lásky a dobra nad lidmi, kde nemá místo už žádné zlo ani utrpení. Do takového království nás Pán Ježíš zve. Do království, které už nikdy nikdo nezničí, nikdo nepřemůže, kde Ježíš je Králem. Pán Ježíš se oslovení „Král“ za svého veřejného působení vyhýbal. Židé si představovali, že by Ježíš mohl být opravdovým izraelským králem, který si v Jeruzalémě vystaví sídlo, vyžene římské vojáky a židovské království bude slavné jako za dnů krále Davida a jeho syna krále Šalamouna. Proto Ježíše jako izraelského krále vítali, když na oslátku přijížděl před velikonočními svátky do Jeruzaléma.

Židé záhy zjistili, že Ježíš není takový král, jak si to představují. Neshromažďuje armádu, aby ukázal svou moc. Nechystá žádné krveprolití, aby se dostal na trůn a získal si silou své poddané. Když nechal Pilát zhotovit cedulku s nápisem: „Ježíš Nazaretský, král’židovský“, kterou vojáci přibili na Ježíšův kříž, měl to být výsměch. Co je to za krále, který bezmocně visí na kříži? Kde je jeho moc, vláda, království, trůn, poddaní a armáda?

Ježíš však svým Zmrtvýchvstáním ukázal, že je tím nejmocnějším králem, králem nad smrtí, nad životem, nad každým člověkem. Nepatrní jsou oproti němu všichni pozemští králové a panovníci, protože tuto moc nemají.

I já můžu připomínat pozemské krále, kteří se honí za dobrými známkami za úspěchem, za tím, aby se jim podařilo vydělat nějaké peníze, aby se dostali na nejlepší střední školu… Nakonec by chtěli být „ředitelem celé zeměkoule“. Nesmíme zapomenout, že Bůh je králem nade vším, nad každým člověkem i nad mým životem. Jeho království je věčné. Všechny naše úspěchy a „královstvíčka“ jsou pomíjivá. Není moudré si na nich postavit své štěstí. Pán Ježíš říká: „Hledejte nejprve Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“(Nit 6,33)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..