V místě položeném blízko důležitých obchodních cest a v prostoru starého slovanského osídlení existovalo zeměpanské sídlo Hulín, v pramenech uváděné vůbec poprvé v roce 1224 v souvislosti s osobní návštěvou českého krále Přemysla Otakara I. Centrum sídla tvořila tvrz, později hrad (přibližně v místech dnešního kostela), uváděný ještě roku 1322. To byl Hulín již dávno majetkem olomouckého biskupství, neboť 23. května 1261 jej král Přemysl Otakar II. daroval svému rádci, biskupu Brunovi ze Schauenburku. Snad ještě před rokem 1292 byl Hulín povýšen na město, i když bezpečně je to doloženo teprve v roce 1458. V držení olomouckých biskupů a jako součást kroměřížského panství zůstal Hulín až do konce feudalismu, tj. do roku 1848.
V centru původního středověkého sídla se nacházel také hulínský kostel, který je vzácnou památkou církevní architektury na Moravě. Vznik kostela, původně pozdně románské stavby, která se částečně dochovala až dodnes, je podle dispozice a dochovaných architektonických prvků datován do doby kolem roku 1230. První písemná zmínka o něm pak pochází z roku 1261. Duchovní správa v Hulíně je poprvé v pramenech doložena k roku 1294, kdy je zmiňován jistý Dětřich, notář a kaplan olomouckého biskupa (taktéž) Dětřicha a zároveň farář v Hulíně (Theoderico plebano in Hulin), jemuž biskup udělil náhradu za zbourání krčmy a mlýna, patřících do majetku zdejšího kostela, a to v důsledku budování příkopu při opevňování Hulína.
Do obvodu hulínské farnosti historicky patřily také okolní vsi Kurovice, Záhlinice, Třebětice, Pravčice a Chrášťany. K výrazné změně v organizaci duchovní správy došlo v roce 1755, kdy hrabě Fr. A. Rottal obnovil zaniklou farnost v Tlumačově, do níž byly následně přifařeny Kurovice a také Záhlinice. V Třeběticích byla samostatná duchovní správa založena v roce 1887, Pravčice byly z hulínské farnosti vyfařeny v roce 1943. V současnosti tedy zdejší farní obvod tvoří samotné město Hulín, spolu s místní částí Chrášťany. Z hulínské fary je rovněž vykonávána správa dvou neobsazených samostatných farností (tzv. excurrend) v Pravčicích a Záhlinicích.
Mezi kněžími, kteří spravovali hulínskou farnost, se do historie výrazně zapsal např. P. Kryštof Jan Kořiske (asi 1690-1756), který byl hulínským farářem 36 let. Za jeho působení došlo ke stavební obnově hulínské fary a především pak k velké barokní přestavbě zdejšího kostela. Dalším významným farářem byl také P. Ignác Gerlich (1732-1809), jehož zásluhou byl zřízen nový (dnešní) vstup do kostela, dokončena výzdoba dvou bočních oltářů sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, a rovněž provedena výzdoba kůru a varhan. Viditelným odkazem zdejšího Gerlichova působení je také budova kaplanky, která byla postavena v devadesátých letech 18. století. Tento farář dal zřejmě základ také cenné historické farní knihovně, která se dochovala až dodneška.
Ve 20. století byl pak nejvýraznější kněžskou osobností P. Albert Jadrníček (1879-1968). V Hulíně působil v letech 1917-1952, nejprve jako kaplan a od roku 1934 jako farář. Vynikal mimořádnými organizačními a pastoračními schopnostmi a také velkou stavitelskou aktivitou. Jeho celoživotní prioritou byla především práce s mládeží. V hulínské farnosti se tak stal zakladatelem místního skautského hnutí a fotbalového klubu skautů, sám se také aktivně skautských akcí účastnil. S velkou pastorační péčí se staral rovněž o ministranty. Ve své práci s mládeží byl Jadrníček činný i publicisticky, do češtiny přeložil dva pedagogické spisy německého autora F. W. Foerstera. Mimořádnou pozornost věnoval zajišťování kvalitní zdravotní péče pro chudší obyvatelstvo. V letech 1923-1935 postupně vybudoval lesní sanatorium (ozdravovnu) pro děti a dospělé v Rajnochovicích, zahrnující několik budov, bazén a také kapli. Přímo v Hulíně pak v letech 1941-1942 postavil a uvedl do provozu tzv. sociální dům, původně víceúčelový objekt využívaný jako zařízení pro staré a nemocné lidi a zčásti jako internát pro studující a učňovskou mládež. Tento dům dnes slouží jako zdravotní středisko. V době Jadrníčkova farářského působení bylo rovněž realizováno několik významných investic i ve farním kostele (plastika sv. Václava na hlavním oltáři, nové varhany, umělecká výzdoba vstupního vchodu do kostela, nový zvon atd.). V neposlední řadě byl P. Jadrníček také zakladatelem místní mlékárny pro hulínské rolníky. V době německé okupace, od roku 1944 až do konce války, byl vězněn za odbojovou činnost. Po válce byl za svůj hrdinský postoj a vlastenectví vyznamenám vojenským válečným křížem a medailí za zásluhy, v roce 1947 byl také jmenován čestným kanovníkem kroměřížské kapituly.
