Bernadetta Soubirousová pocházela z chudé početné rodiny v
Pyrenejích. Narodila se v lednu roku 1844 v Lurdech v jižní Francii. Otec,
původně mlynář, byl dlouho bez zaměstnání a rodina žila jen z příležitostných
prací. Bernadetta od malička trpěla astmatem, čemuž nepomohlo ani to, že rodina
žila v nevyhovujících podmínkách. Jako nejstarší z dětí se starala o mladší
sourozence a chodívala na dřevo. V červnu 1856 odešla k jedné rodině do
Bartrès, kde pásla ovce, věnovala se dětem a zároveň měla chodit do školy a
učit se katechismus. Na vzdělání však času nezbývalo. Nakonec se vrátila do
Lurd s touhou učit se katechismus.
Ve čtvrtek 11. 2. 1858 šla se svou kamarádkou Jeanne a
sestrou Toinette svírat dříví u v massabiellské jeskyně u řeky Gavy. Tehdy
zažila první zjevení Panny Marie, kterou označovala jen slovem „Paní“.
Od té doby se jí zjevila ještě 17krát.
Během prvního zjevení sáhla instinktivně po růženci, který
nosila u sebe. V dalších dnech se na místo vracela a zažívala další
zjevení, vždy se při nich modlila růženec a přijímala výzvy, jež k ní
přicházely. Při jednom z nich odkryla pramen vody, když jí Panna Maria
řekla, aby se napila a umyla. K místu měla přivést i kněze
s procesím, ti ji však stroze odbyli. Ale i přes to k jeskyni
přicházeli lidé se svícemi a dary. Teprve v březnu se jí zjevení
představilo „Já jsem neposkvrněné Početí.“ Při předposledním zjevení
konstatoval přítomný doktor zázrak, neboť Bernadettiny ruce neutrpěly žádné
popáleniny při kontaktu s plamenem svíce. Poslední osmnácté zjevení
nastalo 16. července, Bernadetta uviděla Neposkvrněnou i přes plot, který
jeskyni uzavíral. Co si tehdy řekly, nevyšlo najevo.
V říjnu r. 1858 byla přijata do lurdského hospice, kde
také chodila do školy. Roku 1866 požádala o vstup do kláštera Milosrdných
sester v Nevers. Ty ji však nechtěly přijmout kvůli jejímu špatnému
zdravotnímu stavu, často se u ní projevoval zápal plic. Voda z pramene,
který vytryskl u nohou Panny Marie, jí však uzdravila, proto mohla složit
řeholní sliby. Od neverského biskupa
dostala za úkol modlit se. Krom toho se snažila být užitečná i tím, že dělala
pomocnici klášterní ošetřovatelce. V lednu 1873 ji opět přepadlo astma, znovu
přijala svátost nemocných, ale opět se z vážného stavu dostala. V říjnu 1875
onemocněla naposled. Kromě astma a revmatismu u ní postupovala tuberkulóza
kostí a rakovina pravého kolena. Všechny obtíže nemoci přijímala Bernardeta s
oddaností k oběti. Bernadeta přijímala všechny nespravedlnosti a ponížení s
klidnou myslí. Zemřela ve velkých bolestech 16. dubna 1879. Pohřbena byla v
neverském klášteře.
Blahořečená byla r. 1925 a v r. 1933 svatořečená Piem XI.
Ten o ní řekl, že věrně splnila životní poslání. Její tělo zůstalo neporušené a
je uloženo v klášterním kostele Saint-Gildard v Nevers.
PATRONKA:
Pastýřů
ATRIBUT:
lilie
Zdroj obrázku:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d5/Bernadette.jpg
