Na 25. březen,
což je 9 měsíců před Vánocemi, připadá slavnost Zvěstování Páně, jež připomíná
den, kdy byl anděl Gabriel poslán k Panně Marii, aby jí zvěstoval, že se má
stát matkou Mesiáše, Syna Božího. Děj této události přináší evangelium sv.
Lukáše.
Historikové
zjistili, že tato slavnost má původ na Východě, kde už kolem poloviny 6.
století objevovala v rámci slavení Vánoc. Do římské liturgie ji s některými
dalšími mariánskými svátky zavedl papež Sergius I. ke konci 7. století.
Vykladači
Písma v něm vidí hned několik podstatných významů:
1.
Zvěst o zázračném narození
klade do středu zájmu Krista, který je zvěstovaný jednak jako Mesiáš
z Davidova rodu, jednak jako Syn Boží, který se narodí skrze Ducha svatého
Panně Marii.
2.
V této zvěsti se objevují
prvky, jež jsou známy i ze starozákonních textů o povolání člověka, který má
zachránit Boží lid – pozdrav, úlek, poselství, nesnáze, znamení, souhlas.
Z Marie se stává prostřednice mezi Bohem a lidmi.
3.
Událost zvěstování má stejné
schéma, jako když Bůh uzavřel smlouvu s izraelským lidem na hoře Sinaj.
Maria odpovídá: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“
(Lk 1,38). Ve Starém zákoně lidé reagují: „Budeme sloužit Pánu a dělat
všechno, o čem Hospodin mluvil.“
Zvěstování je
spojeno s vtělením, které spolu s tajemstvím Nejsvětější Trojice
tvojí hlavní pilíř křesťanské víry. Svou
pokorou a mateřskou láskou má Maria účast na znovuzrození všech Božích dětí.
Svatý Irenej
označil Pannu Marii za novou Evu, která svou poslušností spasila sebe i celé
lidstvo. Píše, že to, co Eva svou nedůvěrou svázala, Maria svou vírou
rozvázala.
Zdroj obrázku
https://www.farnostorech.cz/file/e9acc47bc76c86ea841ea0d584f30f5a/330/Zv%C4%9Bstov%C3%A1n%C3%AD.jpg
