Každý rok 1. listopadu oslavujeme svátek
Všech svatých. Zvyk prosit o přímluvy svaté je spojen již se vznikem církve. Už
první křesťané si vyprošovali milost být silní ve víře a stateční
v protivenství. Každé společenství uctívalo své zakladatele a mučedníky,
kteří se po smrti stali jejich nebeskými ochránci. Jejich hroby se stávaly
centry, kde vznikaly národní svatyně, jejichž pověst se tak šířila, že se stali
svatými pro všechny. Postupně byly sestavovány kalendáře, každý den se
připomínalo jedno i více jmen.
Papež Bonifác IV. získal na počátku 7.
století slavný pohanský chrám Pantheon, který zasvětil Panně Marii a všem
mučedníkům. Svátek byl původně spojován s vysvěcením kostela, posléze byl
rozšířen papežem Řehořem IV., který stanovil pro oslavu 1. listopad.
Svátky těch, kteří nás předešli na věčnost
jsou příležitostí k mnoha úvahám, ale je jen jedna cesta, která tam vede –
smrt. Boží slovo nás upozorňuje na potřebu zemřít, abychom měli život. Ježíš po
slovech o potřebě nesení kříže a jeho následování říká: „Kdo nalezne
svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Mt
10,39) Dnes oslavujeme ty, kteří ho nalezli, abychom si uvědomili svůj cíl
i cestu k němu.
Povolání
svatých spočívá v dovršení jejich života, který se stal naplněním lásky,
která od Boha vychází, k němu směřuje a zároveň jej oslavuje. Ve spojení
s ním se svatým dostává možnosti pomáhat nám na cestě k dovršení
tohoto cíle.