Svatý Anselm z Canterbury patří mezi nejvýznamnější
postavy středověku. O jeho životě víme především díky vyprávění, která po sebě
zanechal jeho sekretář Eadmer.
Narodil se roku 1033 v Aostě v Piemontsku v zámožné rodině.
Jeho matka na něj měla velmi silný vliv, ale brzy zemřela a k drsnějšímu otci
Anselm nepřilnul. Časté spory mezi nimi byly důvodem Anselmova odchodu
z domova. V Normandii vstoupil do benediktínského kláštera, kde pod
vedením opata Lanfranca horlivě studoval. Jako mnich vynikal ve zbožném
asketickém životě. Roku 1062 Lanfranka vystřídal ve vedení kláštera. Řeholníky
vedl s pokorou a trpělivostí. Dbal řeholních pravidel, postil se, přes den
učil na škole a noční čas dělil mezi modlitbu, bádání, psaní učených knih. Jeho
spisy byly přepisovány po celé Evropě.
Když roku 1066 porazil normanský vévoda Vilém Dobyvatel
Anglosasy, povolal na arcibiskupský stolec do Anglie Lanfranka, po jeho smrti
jej vystřídal právě Anselm. Bylo to pro něj velmi těžké období plné sporů s panovníkem.
Snažil se být dobrým pastýřem a ve své arcidiecézi bojoval proti svatokupectví.
Proti králi postupoval vytrvale, důsledně, a přitom s mírností. Král mu
zakazoval kontakt s Římem, Anselm byl nakonec dokonce dvakrát ze země
vyhoštěn. Ve vyhnanství se ho ujal papež Urban II., spolu s ním se
účastnil synodálních setkání v Bari a Římě v letech 1098 a 1099. Do
Canterbury se vrátil až roku 1106, kdy se novým králem stal Jindřich I., svůj
úřad Anselm zastával ještě 3 roky, zemřel ve věku 76 let 21. dubna 1109. Svatořečen
byl v roce 1170 papežem Alexandrem III. Roku 1720 jej papež Klement IX.
Prohlásil za učitele církve.
ATRIBUT:
pastýřská berla
Zdroj obrázku:
